Diakamínek - Diaklub Hradec Králové

Glukóza

Glukóza (dříve běžně glukosa) (z řec. glykys, česky sladký nebo gleukos, česky mošt, sladké víno) je v běžné řeči označovaná jako hroznový cukr nebo krevní cukr. V čistém stavu je glukosa bílá krystalická látka sladké chuti.

V přírodě běžná konformace glukózy je D-glukóza, která stáčí doprava polarizované světlo, odtud pochází její staré označení dextróza, které se doposud běžně používá v lékařské literatuře.

Fyziologický význam

D-Glukóza je nezbytná pro fungování lidského těla; je základním a nejrychlejším zdrojem energie pro všechny tělesné tkáně. Pro některé lidské buňky, zejména pro buňky mozku a červené krvinky, je glukóza jediným zdrojem energie, bez kterého se neobejdou. Tyto tkáně spotřebují za 24 hodin přibližně 150 g glukózy. Je-li příjem v potravě nižší nebo nerovnoměrný, chybějící glukózu získává organizmus štěpením zásobního glykogenu procesem glykogenolýzy. Při poklesu hladiny glukózy se ze žláz s vnitřní sekrecí (z pankreatu a z nadledvinek) začnou uvolňovat kontraregulační hormony (glukagon a adrenalin), které mobilizují její tvorbu. Glykogen je uložen především v játrech a také ve svalstvu v množství od 150 do 400 g, podle situace, ve které se organizmus nalézá. V případě, že jsou zásoby glykogenu vyčerpány, vytváří si organizmus nezbytné množství glukózy přeměnou tělesného tuku pomocí glukoneogeneze. Při stresu a při delším hladovění se jako zdroj pro tvorbu glukózy využívá také bílkovin ze svalů i za cenu oslabování jejich funkce.

Využitelná energie na 100 g glukózy je 1670 kJ.

Koncentrace (hladina) D-glukózy v krvi se nazývá glykemie.

Zpět